Můj příběh je o tom, jak i člověk úplně mimo obor má v Mikrošce dveře otevřené, stačí jen chtít a něco pro to udělat.

Jsem vystudovaná zahradnice, pracovala jsem s koňmi, ale přes úklidovou firmu jsem se dostala do Mikroelektroniky. Nikdy jsem nechtěla pracovat ve výrobě, pásová výroba mě fakt nelákala. Jenže tady je výroba úplně jiná, pestrá, každý den dělám něco jiného. Začínala jsem před 5 lety jako dělnice, osazovala a pájela jsem THT součástky, dostala jsem se i na lakovnu desek a montáže. Je to taková čistá a zajímavá práce, že jsem tomu chtěla rozumět víc. Začala jsem o sobotách studovat rekvalifikaci obor elektromechanik pro zařízení a přístroje v Pardubicích a letos už jsem získala výuční list v oboru. Nikdy není pozdě začít, sice to není zadarmo, ale má to smysl. A budoucnost? Teď jsem směnová vedoucí a mám pod sebou 10 kolegyň. Jsme ženský kolektiv a i díky téhle partě mě práce baví. Chtěla bych v týmu lidi, kteří se nebojí pracovat, chtějí se rozvíjet a jsou fajn, jako my.